Jakub Červenka| Seděl jsem dnes s klientem a řešili jsme jednu těžkou oblast – rozchod. A vzpomněl jsem si na příběh, který mám moc rád. Štěstí nebo smůla? Bylo nebylo, za horami a řekami, dávno předávno… V jedné malé vesnici žila jedna chudá rodina. Otec rodiny byl už starý a tak většina práce a povinost obstarat živobytí připadala zejména na nejstaršího syna. Byla to chudá rodina, měli malou chalupu, malé pole a jednoho jediného koně, statného hřebce. I stalo se, že jednoho dne ten jejich jediný kůň utekl. Seběhla se celá vesnice a všichni lamentovali: „Takové neštěstí! Váš jediný kůň a utekl! Co teď budete dělat?!? Taková smůla!A starý farmář jen moudře pokýval hlavou, řka: „Kdo ví, štěstí, smůla…“ A opravdu, za pár dní se kůň vrátil a spolu s ním přiběhly 4 divoké kobylky. Zase se seběhla celá venice a jeden přes druhého křičeli: „Takové štěstí! Nejen, že se vám kůň vrátil, ale přivedl 4 kobylky!“A starý farmář jen moudře pokýval hlavou, řka: „Kdo ví, štěstí, smůla…“ Den na to jeho nejstarší syn zajížděl nové koně, když v tom se jedna z nich splašila a shodila ho ze sedla. Syn spadl tak, že si ošklivě zlomil nohu. Hned tam byla celá vesnice a všichni bědovali: „To je neštěstí! Taková smůla! Váš nejstarší syn, který se stará o živobytí celé rodiny a má zlomenou nohu! Co si teď počnete?!? Taková smůla!A starý farmář jen moudře pokýval hlavou, řka: „Kdo ví, štěstí, smůla…“ Za pár dní do vesnice přišli verbíři – pán vyhlásil vojnu jinému pánovi a proto potřeboval vojáky do své armády. Verbíři odvekli všechny mladé muže z vesnice, jen syn našeho farmáře zůstal doma, protože měl zlomenou nohu. A celá vesnice se seběhla: „Takové štěstí! Všichni mladí muži z vesnice jsou pryč, ve válce, jen váš syn tady zbyl. Takové štestí!“A starý farmář jen moudře pokýval hlavou, řka: „Kdo ví, štěstí, smůla…“ V tom příběhu je spousta moudrosti, ale proč jsem ho psal, je ten, že jsem chtěl připomenout pro mě důležitou pravdu – nikdy nevíme, co nás čeká za další zatáčkou. Nic není jenom černé nebo bílé. Bolest nás může (a často se to tak děje) ohromně poučit a můžeme díky ní růst. Druhá věc je, že i pro nás, muže, je důležité se učit pokoře a odevzdání. Rozhodně nečekat s rukama v klíně a doufat ve spásu, určitě musíme dělat, co v každé situaci dělat můžeme. Ale pak si myslím, že je dobré se uvolnit a počkat, jak se život odehraje. Mám totiž hlubokou víru v dobro života, v to, že se celý život učíme a myslím, že mi tenhle přístup docela usnadňuje život a zvládat všelijaké překážky. Přeju prima víkend plný životního optimismu a elánu, přestože slunce zrovna nesvítí. P.S. Jestli tě baví můj způsob učení, přemýšlet o sobě, poučení příběhu ti nebylo úplně cizí, podívej se Sem |
Jedna z největších chyb, kterými si ničíme manželství…
... a které se dopouštíme skoro všichni, skoro pořád, pokud si toho…
Ženám se nedá rozumět? KARDINÁLNÍ BLBOST!
Kolikrát jsi slyšel od svých kamarádů nějakou variantu věty: „Ženám se nedá…
Tuhle chybu dělají chlapi od 1.5 do 81. Děláš jí taky?
Včera večer u nás byli na návštěvě kamarádi, co mají o kousek…
