Proč je dobře, že se hádáme?

Kolik z nás si už přálo, abysme se už nikdy nemuseli hádat. Aspoň ne s partnerkou. Aspoň ne doma.
Nepíšu tenhle článek, protože bych miloval dusno a hádání se, v tomhle jsem celkem „normální“ a nedělá mi to dobře jako komukoliv jinýmu.
ALE… snažím se koukat na hádky od určitý doby jinak – tak, že 

KONFLIKT NEZNAMENÁ CHYBU…

A TUDÍŽ NĚCO, ČEMU BYCHOM SE MĚLI VYHÝBAT.

Máme to většinou postavený tak, že hádka je špatně, protože jsou s ní spojený negativní emoce.
Jsem nasranej, smutnej, pak spolu 2-3 dny nemluvíme…
A je to o to horší, že máme pocit, že se máme pořád cítit dobře a cokoliv tenhle náš pocit blaha narušuje, je chyba.
Podle neuro-psychologů je ale opak pravdou. „Negativní emoce“ jsou kompas, který nás vede k tomu, abychom se měli dobře.

Vezmi si za příklad strach. Podle Gavina de Beckera, autora knížky Dar strachu, je strach klíčem k našemu bezpečí. V té knížce uvádí spoustu příkladů obětí různých nebezpečných situací, které měly strach, když do té situace vstupovaly, ale pak si řekly: „Ále, nebudu paranoidní,…“ a něco se jim stalo.
Kdyby bývaly následovaly strach, byly by v bezpečí.
Stejně tak se dá dohledat, že každá emoce, kterou prožíváme, ukazuje na něco, co v našem životě není tak, jak má být.
Je samozřejmě potřeba rozlišovat, kde něco chci kvůli nějakému zranění, je to kompenzace něčeho, a kde jde o moji skutečnou hlubokou potřebu, ale emoce nás k tomu vedou.
Stejně tak nás vede konflikt k tomu, abychom si lépe rozuměli. Abychom se lépe učili jeden druhého milovat.

Největší tragédie našich vztahů je, že bereme za normální, že vztahy jsou nejlepší na začátku.

Přišlo by ti normální, kdyby:
…chlapík, co dělá karate 3 měsíce mlátil borce s černým páskem?
…kluk, co sotva vylezl z autoškoly, ujížděl na okruhu profíkům?
…mistra tesaře přetesal začátečník?
Takových přirovnání dokážeme všichni vymyslet milión a určitě se shodneme, že by to byla náhoda a překvapení. Všude kromě vztahů.
Tam je normální, že na začátku je to lepší…

A je to proto, že děláme spoustu věcí blbě. A jednou z nich je to, že špatně řešíme konflikty.
V 99% případů se pohádáme, pak je pár dní doma dusno, pak se začneme chovat jakoby nic a jede se dál.
Akorát ten bordel pod kobercem se hromadí do tý míry, že o něj časem zakopáváme při každém kroku.
Nevyužíváme tak příležitost, kterou nám konflikt dává. Možnost pochopit se lépe. „Aha, ty to máš takhle.“ , „Aha, tohle jsou tvoje odčekávání ode mě, od vztahu,…“ a na základě toho můžeme upravit, jak se chováme, jak se milujeme… a může to být lepší, podobně, jako ti v lekcích karate postupně ukazujou, jak přerážet rukou čím dál tím víc dřevíček a nebo jak líp a líp řezat zatáčky…
S více zkušenostmi bychom měli být lepší. Ale nikdo nás to neučí, tak je to spíš horší.

Tedy, aspoň doteď nás to nikdo neučil a proto jsem vytvořil tuto stránku, kde i ty se můžeš naučit, jak mít Milionový vztah.